Situace v Přerově v roce 1994:

Nechceme se na tomto místě zabývat porušováním obecně závazných norem u staveb občanského vybavení (služby, obchod). Tehdejší úroveň bezbariérové výstavby v městě Přerově nejlépe ilustruje počet podání k přezkumu kolaudačních rozhodnutí mimo odvolání dle § 65 správního řádu - 219 podání, se kterými se Jitka Zehnalová obrátila spolu s Okresním výborem pro životní prostředí zdravotně postižených v ČR na Okresní úřad v Přerově.

Za zarážející jsme v r. 1994 považovali skutečnost, že v okresním městě nebyla po bezmála 9ti letech platnosti bezbariérové vyhlášky č. 53/1985 Sb. bez architektonických bariér např. jedna jediná pošta, takže postižení nemohli poslat doporučený dopis, osobně vyzvednout důchod atd. atd. V té době si neměl vozíčkář možnost vyřídit občanský průkaz, řidičský průkaz či pas, neboť objekty policie, kde se tehdy tyto doklady vyřizovaly, byly pro vozíčkáře nepřístupné. Nepřístupná byla (a je ostatně doposud) i Městská policie - objekt byl po nákladné rekonstrukci kolaudována někdy v r. 1993 se služebnami v prvním patře. Nepřístupná byla celnice, takže odeslání balíku do ciziny byl pro řadu vozíčkářů obtížně řešitelný problém. Své záležitosti si postižený nemohl vyřídit ani na jednom pracovišti okresního úřadu - úřady státní správy byly v regionu 100% nepřístupné (Ok.Ú., hygienická stanice, Požární rada). V té době byl také nepřístupný referát regionálního rozvoje, na který by se mohli občané obracet s problémy s architektonickými bariérami - kdyby se tam dostali. Za skutečně nenormální jsme považovali, když se zdravotně postižený nemohl dostat ani na referát sociálních věcí Ok.Ú., kde je možno žádat o různé příspěvky a projednávat pro něj důležité záležitosti. Pro vozíčkáře byla v době podání našich podnětů nepřístupná kontaktní místa pro vyplácení sociálních dávek. Invalidní občané tedy museli dokládat co tři měsíce příjmy a ostatní náležitosti pro vyplácení sociálních dávek, ale za úředníky na kontaktní místo se tehdy vůbec nedostali. Nepřístupný byl (dosud je) soud. Nepřístupný je bazén a v tu dobu byla nepřístupná obě tehdy fungující kina. Vozíčkář neměl možnost dát si ve městě něco k jídlu, protože všechny bufety byly nepřístupné. Nepřístupný byl také Živnostenský úřad, Finanční úřad, Statistika - tedy instituce nezbytné pro podnikání, stejně jako Okresní správa sociálního zabezpečení. Problematický byl pohyb po chodnících ve městě, protože drtivá většina z nich byla s obrubníkem a pokud se ojediněle vyskytly nájezdy, neodpovídaly sklonem bezbariérové vyhlášce a byly bez dopomoci buď zcela nesjízdné, nebo sjízdné s rizikem pádu.