Vyhláška 83/1976 Sb.

83/1976 Sb.
VYHLÁŠKA
ze dne 18. června 1976
federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj
o obecných technických požadavcích na výstavbu
Změna: 45/1979 Sb.
Změna: 376/1992 Sb.

Federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj
stanoví podle § 143 odst. 1 písm. k) zákona č. 50/1976 Sb.,
o územním plánování a stavebním řádu (stavebního zákona):

ČÁST PRVNÍ
Základní ustanovení

§ 1

Účel vyhlášky

Obecně technické požadavky na výstavbu (dále jen "obecné
požadavky") stanoví základní požadavky na územně technické
a urbanistické řešení výstavby, účelové, architektonické
a stavebně technické řešení staveb a jejich prostředí s cílem
uplatnění zásad jednotné státní technické politiky ve výstavbě
a péče o životní prostředí.

§ 2

Rozsah platnosti

(1) Podle vyhlášky postupují orgány, právnické osoby a fyzické
osoby podnikající podle zvláštních předpisů a občané zejména
v územně plánovací přípravě, při navrhování a povolování staveb,
při provádění staveb, při kolaudaci, užívání, popřípadě
odstraňování staveb a při výkonu státního stavebního dohledu.

(2) Při nástavbách, stavebních úpravách a udržovacích pracích
na stavbách se postupuje podle této vyhlášky přiměřeně.

(3) Ustanovení části třetí této vyhlášky "organizace území" se
uplatní při dostavbě, přestavbě nebo výstavbě sídelních útvarů,
jejich zón a jejich sítí.

ČÁST DRUHÁ
Obecná ustanovení o stavbách

§ 3

Stavby

(1) Stavby se navrhují, provádějí, upravují, užívají a udržují
v souladu s požadavky na stanovený účel užívání a s požadavky na
ochranu zájmů společnosti i právem chráněných zájmů právnických
osob a fyzických osob podnikajících podle zvláštních předpisů
a občanů. Musí spoluvytvářet zdravé, bezpečné a kulturní životní
prostředí.

(2) Při navrhování a provádění staveb se uplatňují zejména
a) zásady funkčního poslání
b) architektonické zásady a zásady urbanistického začleňování
staveb do území,
c) požadavky hygienické a ochrany životního prostředí,
d) požadavky požární bezpečnosti a civilní obrany,
e) požadavky bezpečnosti práce a technických zařízení,
f) pokrokové směry v řešení a v použité technologii při plném
využití typových a opakovaných projektů.
g) vhodné výrobky a materiály,
h) požadavky na užívání staveb osobami s omezenou schopností
pohybu.

§ 4

Stavební pozemky

(1) Pozemky určené k zastavění musí svými vlastnostmi, zejména
polohou, tvarem, velikostí a základovými poměry umožňovat účelnou
i hospodárnou realizaci a bezpečné užívání staveb.

(2) Jako stavební pozemek se neurčí takový pozemek, jehož
zastavění by způsobilo nepřiměřenou újmu na zájmech společnosti,
popřípadě na právem chráněných zájmech právnických osob a
fyzických osob podnikajících podle zvláštních předpisů nebo občanů
(například porušení nebo ohrožení vodního hospodářství, porušení
urbanistického a architektonického rázu krajiny, porušení
životního prostředí, ohrožení zájmů obrany státu).

(3) Zeleň na nezastavěných plochách stavebních pozemků se musí
v nejvýše možné míře zachovat a při provádění staveb náležitě
ochraňovat.

(4) Nezastavěné plochy stavebních pozemků se vhodně upraví,
zejména doplní novou zelení. Nová zeleň se musí založit nejpozději
do kolaudace stavby, výjimečně před nejbližším vegetačním obdobím
po kolaudaci stavby.

(5) Ornice, popřípadě hlouběji uložená zúrodnění schopná
zemina stavebních pozemků se z ploch určených k zastavění odborně
sejme a použije v souladu s požadavky na ochranu zemědělského
půdního fondu.

(6) Stavební pozemky se mohou oplotit nebo ohradit, je-li to
žádoucí zejména z důvodů bezpečnosti, ochrany majetku, zvláštní
povahy stavby nebo celkového uspořádání při začlenění stavby
v území.

(7) Pro určení stavebních pozemků pro jednotlivé druhy staveb
se použije ustanovení části třetí a čtvrté této vyhlášky.

§ 5

Umisťování staveb

(1) Zasahují-li stavební pozemky do ochranného pásma nebo
chráněného území nebo jsou-li na stavebních pozemcích jinak
chráněná zařízení, musí stavba dodržet podmínky ochranného pásma
chráněného území nebo ochrany těchto zařízení.

(2) Zasahují-li stavební pozemky do ochranných pásem nebo
chráněných území vzájemně se překrývajících, musí stavba splňovat
podmínky všech dotčených ochranných pásem nebo chráněných území.

(3) Technické podmínky ochranných pásem staveb, technické
podmínky pro stavby v ochranných pásmech a chráněných územích
a zvláštní technické podmínky pro umisťování staveb na stavebních
pozemcích v dosahu negativních účinků báňských těžeb nebo
podzemních staveb se stanoví v územním rozhodnutí.

(4) Mimo stavební pozemky lze trvale umístit jen přípojky
staveb na veřejné energetické, telekomunikační, vodovodní,
kanalizační a dopravní sítě.

(5) Výšková poloha a výška staveb musí umožňovat jejich
napojení na veřejné energetické, vodovodní a kanalizační sítě a na
veřejné pozemní komunikace, popřípadě veřejná prostranství.

§ 6

Přístupy ke stavbám

(1) Všechny stavby musí mít zajištěn přístup z veřejné pozemní
komunikace kapacitně vyhovující komunikační přípojkou.

(2) Komunikační přípojky a účelové komunikace musí svými
vlastnostmi a způsobem napojení na veřejné pozemní komunikace
vyhovovat požadavkům bezpečného, plynulého a hygienického provozu
a podle druhu a potřeby stavby také přístupu požární techniky.
Podle potřeby se opatří vyhovujícím umělým osvětlením.

(3) Komunikační přípojky a účelové komunikace staveb se musí
dokončit před kolaudací stavby.

§ 7

Připojení staveb na rozvodné sítě a kanalizace

(1) Stavby podle druhu a potřeby se zajistí již před kolaudací
pitnou, popřípadě požární nebo užitkovou vodou, energiemi a
odpovídající kanalizací.

(2) Stavby se napojí na místní veřejný vodovod, kanalizaci a
rozvod elektřiny, jsou-li kapacity těchto sítí v místě dostatečné.
Podle potřeby se stavby napojí popřípadě i na jiné energetické
sítě. Způsob připojení se stanoví podle požadavků příslušné
oprávněné organizace.

(3) V místech, kde není veřejný vodovod nebo jeho kapacita
nedostačuje, musí mít stavby dostatečný vlastní zdroj pitné vody,
podle potřeby požární, popřípadě i užitkové vody.

(4) V místech, kde není veřejná kanalizace nebo její kapacita
nedostačuje, musí mít stavby vlastní kapacitně a hygienicky
vyhovující kanalizační zařízení.

(5) Odpadní vody vypouštěné do veřejné kanalizace musí
splňovat požadavky na vlastnosti odpadních vod podle kanalizačního
řádu.

(6) Stavby podle druhů a potřeby se napojí na veřejné nebo
zvláštní telekomunikační sítě, popřípadě na samostatnou síť pro
ohlašování požáru.

(7) Každá přípojka staveb na veřejný vodovod a energetické
sítě musí být samostatně uzavíratelná nebo odpojitelná. Místa
uzávěrů nebo odpojení musí být snadno přístupná, trvale označená a
bezpečně vybavená.

§ 8

Ochrana životního prostředí

(1) Stavby podle druhů musí zabezpečovat požadované podmínky
pohody prostředí vytvářené zejména umístěním, prostorovým a
funkčním řešením, vybavením a zařízením.

(2) Negativní účinky a vlivy staveb a jejich zařízení, zejména
škodlivé exhalace, hluk, teplo, otřesy, vibrace, prach, zápach,
znečišťování vod, oslňování a zastínění nesmí zhoršovat životní
prostředí ve stavbách a v okolí jejich dosahu nad přípustnou míru.
Splnění těchto požadavků se prokazuje výsledky měření.

(3) Stavby, při jejichž provozu nebo užívání vznikají odpady
nebo odpadky, se musí vybavit zařízením pro jejich zachycování,
zneškodňování nebo odstraňování.

(4) Zařízení staveb uvedená v odstavcích 1 až 3 musí být
spolehlivá, bezpečná, hygienicky nezávadná a musí se dokončit
nejpozději se stavbou.

§ 9

Ochrana staveb

(1) Stavby se navrhují, provádějí a udržují tak, aby se
náležitě ochránily před škodlivými vlivy a účinky, zejména:

a) klimatickými,
b) podzemních vod a zemní vlhkosti,
c) bludných proudů,
d) výbojů statické elektřiny,
e) půdních otřesů a deformací,
f) otřesů nebo chvění zařízení,
g) hluku,
h) chemického působení ovzduší.

(2) Stavby, při jejichž provozu mohou bludné proudy ohrozit
jiné stavby a jejich zařízení, se vybaví zařízením aktivní
ochrany.

(3) Stavby se musí navrhovat, provádět, užívat a udržovat tak,
aby se předcházelo vzniku a šíření požáru a aby v případě požáru
nebo jiného ohrožení staveb

a) umožňovaly bezpečnou evakuaci osob, popřípadě zvířat nebo
věcí,
b) zabraňovaly šíření požáru mezi jednotlivými požárními úseky a
mimo stavbu,
c) umožňovaly účinný zásah při likvidaci požáru a při záchranných
pracích.

(4) Stavby musí mít předepsané únikové cesty, popřípadě
zvláštní vnitřní požární zařízení a vybavení.

(5) Stavby, u nichž vzhledem k jejich poloze, konstrukci nebo
způsobu užívání je zvýšené nebezpečí zásahu bleskem, nebo u nichž
zásah bleskem může vést k vážným následkům, se opatří ochrannou
proti blesku.

§ 10

Staveniště

(1) Staveniště se musí zařídit, uspořádat a vybavit
přísunovými cestami materiálu tak, aby se stavby mohly řádně a
bezpečně provádět, upravovat nebo odstraňovat. Nesmí přitom
docházet k ohrožování a nadměrnému nebo zbytečnému obtěžování
okolí staveb, ke znečišťování komunikací, ovzduší a vod, k
zamezování přístupů k přilehlým stavbám nebo pozemkům a k porušení
podmínek ochranných pásem nebo chráněných území.

(2) Zařízení staveniště, pomocné konstrukce a jiná technická
zařízení musí být bezpečná.

(3) Staveniště, popřípadě jeho oddělená pracoviště se vhodným
způsobem oplotí nebo jinak zajistí, vyžadují-li to bezpečnost
osob, ochrana majetku nebo jiné zájmy společnosti.

(4) Stavební výrobky a materiály se musí na staveništi řádně
a bezpečně uskladňovat a ukládat a přitom dbát veřejného pořádku.

(5) Podzemní energetické, telekomunikační, vodovodní a
kanalizační sítě v prostoru staveniště se vyznačí polohově a
výškově nejpozději před předáním staveniště. Musí se, včetně
měřických značek v prostoru staveniště, po dobu stavebních prací
náležitě chránit a podle potřeby zpřístupnit.

(6) Stavby, veřejná prostranství, komunikace a zeleň, které
jsou v dosahu účinků zařízení staveniště, se musí po dobu
provádění nebo odstraňování stavby bezpečně ochránit.

(7) Veřejná prostranství a pozemní komunikace se pro
staveniště použijí jen v nezbytném rozsahu a době. Před ukončením
jejich užívání se musí uvést do původního stavu. Jestliže se
užíváním narušuje plynulost dopravy, musí se včas zabezpečit
náhradní dopravní řešení.

(8) Veřejná prostranství a pozemní komunikace dočasně užívané
pro staveniště a současně ponechané v užívání veřejnosti (chodníky
pod lešením, podchody, přechody apod.) se musí po dobu užívání
bezpečně ochraňovat a udržovat.

(9) Nebezpečná místa staveniště se podle potřeby zabezpečí
nebo označí výstražnými nápisy a zajistí proti přístupu
nepovolaných osob.

(10) Staveniště, staveništní zařízení, oplocení stavenišť,
která jsou zcela nebo zčásti umístěna na veřejných pozemních
komunikacích a veřejných prostranstvích, se musí zabezpečit,
výrazně označit a za snížené viditelnosti náležitě osvětlit a
opatřit výstražnými světly.

(11) Staveništní zařízení v zastavěném území nesmí svými
účinky, zejména exhalacemi, hlukem, otřesy, prachem, zápachem,
oslňováním, zastíněním působit na okolí nad přípustnou míru.
Nelze-li účinky na okolí omezit na tuto míru, smí se tato zařízení
provozovat jen ve vymezené době.

(12) Provádí-li se stavební práce nebo jsou-li v provozu
staveništní zařízení za snížené viditelnosti nebo v noci, musí se
staveniště na všech potřebných místech dostatečně osvětlit.

ČÁST TŘETÍ
Organizace území

§ 11

Velké územní celky, sídelní útvary a jejich zóny musí na sebe
vzájemně organicky navazovat a zabezpečovat trvalý soulad všech
přírodních a civilizačních prvků a tím, vytvářet vhodné společné
podmínky pro jejich hospodářské využití a pro rozvoj životního
prostředí.

DÍL PRVNÍ
Sídelní útvary

§ 12

Základní ustanovení

Urbanistický rozvoj sídelních útvarů a jejich velikostní
proporce musí být v souladu s předpokládaným rozvojem osídlení.

§ 13

Vztahy sídelních útvarů k zájmovým územím

Rozvoj sídelního útvaru musí zabezpečovat vztahy a závislosti
k zájmovému území tak, aby rozvoj sídelního útvaru byl cílevědomě
koordinován s rozvojem území, zejména s ohledem na

a) územně technické podmínky, hospodářsko-společenské cíle a
demografické bilance,
b) umísťování nových výrobních zařízení průmyslové a zemědělské
výroby,
c) utváření dopravní sítě,
d) utváření občanského vybavení a optimální rozmístění staveb
občanského vybavení nadmístního významu,
e) utváření nadmístních systémů technických zařízení
využívajících zdrojů území,
f) utváření soustavy rekreačních zařízení,
g) ochranu a tvorbu životního a přírodního prostředí,
h) zájmy ochrany a bezpečnosti státu a civilní obrany.

§ 14

Struktura sídelních útvarů

(1) Sídelní útvary zahrnují zóny obytné, výrobní a rekreační.
Rozsah a četnost jednotlivých zón se řídí zejména velikostí a
povahou sídelního útvaru, jeho společenským a hospodářským
významem, urbanistickým pojetím, přepravními vztahy, terénními,
geologickými, hydrologickými a klimatickými podmínkami.

(2) V zónách musí být dopravní, energetické, telekomunikační,
vodovodní a kanalizační sítě v rozsahu přiměřeném potřebám druhu
zón.

(3) Zóny a jejich sítě musí vytvářet vyváženou strukturu
sídelního útvaru ve všech etapách jeho rozvoje.

(4) Sídelní útvary s převažující funkcí rekreační a nezbytnou
funkcí obytnou nesmí zahrnovat ucelenou zónu pro průmyslovou
výrobu.

(5) Sídelní útvary, resp. jednotliví původci odpadů musí mít
vyřešeno ukládání, likvidaci, popř. druhotné využití odpadů podle
zvláštních předpisů.1) Kapacita těchto prostorů a zařízení musí
odpovídat potřebám sídelního útvaru, popř. potřebám seskupení
sídelních útvarů nebo původců odpadů a umístění musí být v souladu
s urbanisticko-provozními a hygienickými požadavky a požadavky
ochrany životního prostředí. Prostory vymezené pro řízenou skládku
se musí postupně se zaplňováním prostoru rekultivovat.
------------------------------------------------------------------
1) Zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech.
Zákon ČNR č. 62/1992 Sb., o poplatcích za uložení odpadů
Zákon ČNR č. 311/1991 Sb., o státní správě v odpadovém
hospodářství.
Zákon SNR č. 494/1991 Sb., o státní správě v odpadovém
hospodářství.
Vyhláška ministerstva životního prostředí ČR č. 401/1991 Sb., o
programech odpadového hospodářství.
Vyhláška Slovenské komise životního prostředí č. 76/1992 Sb., o
programech odpadového hospodářství.
Nařízení vlády ČR č. 521/1991 Sb., o vedení evidence odpadů.
Opatření Federálního výboru pro životní prostředí, kterým se
vyhlašuje Kategorizace a katalog odpadů (vyhlášeno v částce
69/1991 Sb.).

§ 15

Zóny sídelních útvarů

(1) Zóny nemají vytvářet izolovaná území. Mají do sebe
vzájemně pronikat těmi druhy staveb, které neruší funkci zón, ale
vytvářejí komplexní podmínky pro bydlení, zaměstnání i rekreaci
obyvatelstva.

(2) Stávající výrobní závody umístěné v obytných, popřípadě
rekreačních zónách se mohou ponechat, pokud neruší funkci zón.

(3) Na území sídelních útvarů mohou se dočasně ponechat též
pozemky pro zemědělskou rostlinnou výrobu do doby výstavby nebo
dostavby funkčních zón.

§ 16

Dopravní a rozvodné sítě sídelních útvarů

(1) Kapacita a rozložení dopravních a rozvodných sítí musí
odpovídat potřebám sídelních útvarů a jejich zón. Sítě sídelních
útvarů se vhodně napojí na sítě mimo sídelní útvary. Vytvářejí s
nimi ucelenou soustavu.

(2) Napojení místních komunikací sídelních útvarů na silniční
síť musí umožnit plynulé rozptýlení intenzivního proudu motorových
vozidel na přechodu mezi sídelními útvary a volnou krajinou.

(3) Dopravní síť spojující sídelní útvary se zájmovým územím
musí kapacitně odpovídat špičkovým nárokům na přepravu osob a
zboží.

DÍL DRUHÝ
Obytné zóny sídelních útvarů

§ 17

Struktura obytných zón

(1) Obytné zóny sídelních útvarů musí zahrnovat obytné části
stavby občanského vybavení, sítě místních komunikací, rozvodné
sítě a zeleň. Struktura obytných zón musí zajišťovat funkční
potřeby v každé etapě jejich rozvoje.

(2) Územní a kapacitní uspořádání jednotlivých složek obytné
zóny musí vycházet ze struktury a požadavků obytné části, zejména
z hustoty obyvatelstva, druhu staveb pro bydlení a jejich
výškového uspořádání, z požadavků na vytváření klidných prostorů
a snadné orientace.

(3) Dostavba obytných zón sídelních útvarů musí vhodně
navazovat na stávající stavby pro bydlení, občanské vybavení a na
síť místních komunikací a rozvodné sítě.

§ 18

Obytná část

(1) Obytná část musí odpovídat charakteru městského nebo
venkovského sídelního útvaru, rázu krajiny a jejím klimatickým
podmínkám a zajišťovat zdravé bydlení a pohodu životního
prostředí.

(2) Hustota, členění a výška staveb pro bydlení musí umožňovat
zejména dodržení odstupů a vzdáleností nutných pro oslunění bytů,
pro zachování soukromí bydlení, pro požární ochranu a civilní
obranu a pro vytváření zeleně.

§ 19

Občanské vybavení

(1) Občanské vybavení obytných zón zahrnuje v souladu s
významem a potřebami sídelních útvarů stavby pro školství,
kulturu, zdravotnictví a sociální péči, spoje, služby, obchod a
veřejné stravování, dočasné ubytování, tělesnou výchovu, stavby
pro správu a řízení, stavby pro veřejnou hygienu a stavby pro
požární bezpečnost.

(2) Základní občanské vybavení musí skladbou a kapacitou
odpovídat velikosti a funkci sídelního útvaru a některá občanská
vybavení i potřebám zájmového území.

(3) Pro stavby občanského vybavení v obytné zóně se podle
jejich druhů a potřeby zřizují ochranná pásma.

§ 20

Docházkové vzdálenosti

Při výstavbě, dostavbě nebo přestavbě obytných zón městských
sídelních útvarů se přihlíží k přiměřeným docházkovým vzdálenostem
ke stavbám občanského vybavení, zejména k jeslím, mateřským
školám, základním školám, poštám, ke hřištím pro děti předškolního
věku, ke hřištím pro děti s povinnou školní docházkou, ke
zdravotnickým, obchodním a kulturním střediskům.

§ 21

Pozemní komunikace a rozvodné sítě

(1) Pozemní komunikace musí zabezpečovat přístup ke všem
stavbám v obytné zóně.

(2) Odstavné a parkovací plochy pro motorová vozidla se musí
zřizovat v kapacitě odpovídající potřebám obytné zóny
a výhledovému stupni motorizace. Vzdálenost okraje odstavných
ploch přilehlého k bytovým domům nesmí být menší než 15 m.

(3) Rychlostní silnice, rychlostní místní komunikace a
průběžná dálková vedení nadřazených energetických sítí nesmí
procházet obytnou částí obytné zóny.

§ 22

Ochranné pásmo

(1) Obytné zóny sídelních útvarů se mají izolovat od výrobních
zón ochranným pásmem širokým nejméně 50 m.

(2) V ochranném pásmu se umísťuje především zeleň. Mohou se v
něm umisťovat také hřiště, zahrádkové osady, odstavné plochy a
garáže, místní komunikace a takové stavby pro výrobu a skladování,
které esteticky nenarušují charakter přilehlé obytné zóny a svými
účinky nesnižují působení ochranného pásma.

§ 23

Zeleň

nedílnou součástí obytné zóny musí být zeleň v rozsahu
odpovídajícím estetickým a hygienickým potřebám. V této zeleni se
mohou umísťovat hřiště pro děti.

DÍL TŘETÍ
Výrobní zóny sídelních útvarů

§ 24

Zóny pro průmyslovou výrobu

(1) Zóny pro průmyslovou výrobu se zřizují v sídelních
útvarech s velkým objemem průmyslové výroby a přepravy. Kapacita a
řešení dopravních rozvodných sítí v této zóně musí zabezpečovat
požadavky výroby na přepravu osob, zboží, surovin a energií.

(2) V zóně pro průmyslovou výrobu se stavby s hygienicky
nezávadným provozem a s největší koncentrací pracovních sil
umisťují na straně přilehlé k obytné zóně. Do odlehlých poloh se
umisťují stavby, jejichž provoz je sice hygienicky závadný, avšak
míra závadnosti vzhledem k účinkům na okolí nevyžaduje odsunout
stavbu až za hranice sídelního útvaru.

(3) V sídelních útvarech s intenzívní investiční výstavbou se
umisťují v zóně pro průmyslovou výrobu také trvalé stavební dvory.

(4) Plochy zeleně, které jsou součástí zóny, musí co
nejúčinněji přispívat k ozdravění pracovního prostředí a umožňovat
odpočinek.

(5) V ochranných pásmech průmyslových závodů se zřizuje
především zeleň. Podle povahy škodlivých účinků průmyslových
závodů a funkce ochranného pásma mohou se v něm umístit i
hygienicky nezávadné stavby (provozovny, sklady, garáže spod.).

§ 25

Zóny pro zemědělskou výrobu

(1) Zóny pro zemědělskou výrobu se zřizují v sídelních
útvarech v souladu s rozvojem osídlení a v souladu s podmínkami
pro kapacitní a druhový rozvoj zemědělské produkce.

(2) Ve venkovských sídelních útvarech se v této zóně umisťují
všechny stavby a zařízení zemědělské výroby rostlinné a živočišné,
pokud při jejich provozu nevznikají hygienické a bezpečnostní
závady přesahující přípustnou míru.

(3) V městských sídelních útvarech mohou být v zónách pro
zemědělskou výrobu pozemky pro rostlinnou výrobu s příslušejícími
stavbami a zařízeními, pokud provoz těchto staveb a zařízení nemá
škodlivé účinky přesahující přípustnou míru a výroba zásobuje
sídelní útvar výrobky rychle podléhajícími znehodnocení.

(4) Stavby pro zemědělskou výrobu, při jejichž provozu nelze
omezit na přípustnou míru vznik škodlivých účinků, zejména zápachu
a hluku, hygienicky a veterinárně závadných odpadků, se musí
umístit mimo území sídelního útvaru.

§ 26

Zóny pro skladovací okrsky

(1) Skladovací okrsky jako součást výrobních zón se zřizují
jen v případech velkého obratu skladovaného zboží a surovin.
Umisťují se ve výrobních zónách, popřípadě i v ochranných pásmech.

(2) Skladovací okrsky musí zabezpečovat potřeby materiálně
technického zásobování sídelních útvarů, popřípadě odpovídat i
potřebám okresním, krajským nebo celostátním.

(3) Sklady a skladovací plochy sloužící výlučně pro potřeby
výrobních závodů se zpravidla umisťují na pozemcích těchto
závodů.

DÍL ČTVRTÝ
Rekreační zóny sídelních útvarů

§ 27

(1) Rekreační zóny sídelních útvarů zabezpečují požadavky
každodenní rekreace. Podstatnou část rekreačních zón musí tvořit
zejména lesy a sady, ovocné sady, zahrady a zahrádkové osady,
travní plochy a popřípadě též vodovodní toky a jiné vodní plochy.
Do rekreační zóny se mohou umístit sportovní zařízení, hřiště,
koupaliště, zařízení veřejného stravování a některých služeb.

(2) V rekreační zóně není přípustné zřizovat stavby pro
průmysl a zemědělství. Stavby pro bydlení se umisťují v rekreační
zóně jen v případě, že doplňují zařízení pro tělesnou výchovu,
rekreaci a veřejné stravování umístěná v rekreační zóně.

(3) Při zřizování rekreační zóny sídelních útvarů se musí
využít stávajících přírodních prvků. Přitom zejména tvar terénu,
vodní toky a jiné vodní plochy a porosty trvalé zeleně musí být v
nejvyšší míře zachovány.

(4) Rozsah a ráz zeleně musí odpovídat charakteru krajiny a
klimatickým podmínkám a působit při zabezpečování estetických,
ochranných a bioklimatických potřeb sídelních útvarů.

(5) Rekreační zóny mají zpravidla plynule navazovat na pásma
zeleně, případně lesní porosty v okolí sídelních útvarů. V
sídelních útvarech mají rekreační zóny přiléhat především k
obytným zónám. Ve velkých městských sídelních útvarech má být
rekreační zóna včleněna do obytné zóny, popřípadě i tvořit
oddělené sady, obklopené stavbami pro bydlení. Přitom velikost
těchto oddělených celků zeleně musí zabezpečit podmínky pro
každodenní rekreaci.

(6) Při dostavbě sídelních útvarů se smí využít pozemků z
existující rekreační zóny jen tehdy, zabezpečí-li se v předstihu
každodenní rekreace na jiných plochách.

DÍL PÁTÝ
Dopravní sítě sídelních útvarů

§ 28

(1) Dopravní sítě musí zabezpečovat požadavky na plynulou
přepravu v každé etapě rozvoje sídelních útvarů. Základní funkční
poslání jednotlivých tras se nesmí trvale změnit řízením
silničního provozu.

(2) Hlavní místní komunikace, dráhy a vodní toky se musí
navrhovat ve vzájemném souběhu nebo tak, aby se na území mezi
jejich trasami mohly umístit dostatečně velké části sídelních
útvarů.

§ 29

Místní komunikace

(1) Vzdálenost okraje vozovky místních komunikací v sídelních
útvarech nesmí přesáhnout 20 m od vstupu do jednotlivých staveb
nebo od vstupu na stavební pozemek. Trasa místních komunikací musí
umožnit napojení každé stavby komunikační přípojkou.

(2) Součástí sítě místních komunikací musí být veřejné
odstavné plochy pro motorová vozidla. Odstavné plochy zřizované u
jednotlivých druhů staveb nenahrazují tyto veřejné odstavné
plochy.

(3) Mezi trasami hlavních místních komunikací se mohou
zřizovat pouze komunikace vedlejší, které zpřístupňují stavby na
tomto území.

(4) Hustá síť vedlejších místních komunikací se silnou
frekvencí dopravy se musí zaústit do hlavních místních komunikací
sběrnou komunikací.

(5) Na místních rychlostních komunikacích se musí zřizovat
mimoúrovňové přechody pro pěší. Při silné intenzitě pěších proudů
i proudů motorových vozidel se mají zřizovat mimoúrovňové přechody
i na hlavních místních komunikacích.

(6) Křížení místních komunikací pro pěší a pro motorová
vozidla s celostátní dráhou musí být mimoúrovňová. Úrovňové
křížení lze připustit pouze při křížení málo frekventované
vedlejší místní komunikace s celostátní dráhou místního významu
nebo s vlečkou.

§ 30

Celostátní dráhy

(1) Celostátní dráhy nesmějí procházet obytnými částmi obytné
zóny.

(2) Osobní nádraží musí být spojena hlavními místními
komunikacemi s obytnými a výrobními zónami.

(3) Železniční zastávky na území městských sídelních útvarů se
mají zřizovat též u velkých závod§ a poblíž rozsáhlých obytných
částí.

(4) Samostatná nákladová nádraží, třídící nádraží, odstavný
nádraží, lokomotivní a vozové dílny se nesmějí zřizovat v obytných
zónách ani v jejich ochranných pásmech.

§ 31

Letiště

Letiště se musí umístit tak, aby jejich vzletové a
přibližovací prostory nevedly před obytnou zónu sídelních útvarů.
Spojení civilního letiště s centrem sídelního útvaru se musí
zajistit hlavní místní komunikací popřípadě silnicí. Letecká
odbavovací střediska se umisťují zpravidla v centru sídelního
útvaru.

DÍL ŠESTÝ
Rozvodné sítě sídelních útvarů

§ 32

Kanalizace

(1) Kanalizace na území sídelních útvarů se zřizuje jako
podzemní s kapacitou odpovídající rozvoji sídelních útvarů. Její
součástí musí být čistírna odpadních vod.

(2) Čistírna se má umisťovat pod sídelním útvarem ve směru
vodního toku v takové vzdálenosti, aby sídelní útvar nebyl
obtěžován jejím provozem. Umístění čistírny odpadních vod má
zabezpečit přítok odpadních vod samospádem.

§ 33

Vodovody

(1) Městské sídelní útvary musí mít vybudovány vodovody pro
pitnou vodu. Venkovské sídelní útvary musí mít vodovod pro pitnou
vodu, pokud nejsou vybaveny kapacitně vyhovujícími jinými zdroji
pitné vody.

(2) Pokud na území sídelního útvaru je vysoká koncentrace
průmyslové výroby, má se kromě vodovodu pro pitnou vodu zajistit
také samostatný přívod užitkové vody.

(3) Umístění vodojemu musí zabezpečovat gravitační rozvod
vody. Při velkých výškových rozdílech terénu a zástavby sídelního
útvaru se rozdělí území do výškových pásem tak, aby tlak v potrubí
odpovídal požadovaným hodnotám.

(4) Vodovodní síť na území sídelního útvaru musí zabezpečovat
požadavky požární ochrany, pokud není zajištěn jiný kapacitně
vyhovující zdroj.

§ 34

Elektrické sítě

(1) V obytných zónách městských sídelních útvarů se vede
elektrická energie vysokého a nízkého napětí podzemními kabely.
Vzdušné vedení může být ponecháno dočasně.

(2) Vedení velmi vysokého napětí se umístí vždy mimo obytnou
zónu sídelního útvaru. Přípojky velmi vysokého napětí k
transformačním stanicím a měnírnám, pokud výjimečně procházejí
obytnou zónou, se zpravidla provádějí podzemními kabely.

(3) Transformační stanice nebo měnírny musí odpovídat
urbanistickému a architektonickému řešení jednotlivých zón
sídelních útvarů při dodržení zásad typizace.

§ 35

Rozvody tepla

(1) V obytných zónách, především městských sídelních útvarů,
se musí omezovat lokální vytápění tuhými palivy.

(2) V obytných zónách, zejména městských sídelních útvarů, se
k vytápění má zpravidla používat tepla z ústředních tepelných
zdrojů.

(3) Rozvody tepla v obytné zóně sídelního útvaru se ukládají
pod zem.

§ 36

Plynovody

(1) Rozvody plynu v obytných zónách sídelních útvarů se
ukládají pod zem.

(2) Redukční stanice plynu musí svým umístěním a stavebním
řešením odpovídat urbanistickému a architektonickému řešení
jednotlivých zón sídelních útvarů při dodržení zásad typizace.

(3) Plynojemy se umísťují vždy mimo obytné zóny.

§ 37

Telekomunikační sítě

(1) Telekomunikační sítě v sídelních útvarech se mají ukládat
pod zem.

(2) Dálková telekomunikační vedení nemají procházet sídelními
útvary, pokud do nich nejsou zaústěna.

ČÁST ČTVRTÁ
Územně technické a užitné vlastnosti staveb

§ 38

Umístění a technické řešení staveb musí být v souladu s
uspořádáním velkých územních celků, sídelních útvarů a jejich
zón.

§ 39

Pokud se do staveb začleňují užitné funkce více druhů staveb,
musí jednotlivé části stavby splňovat vlastnosti požadované pro
příslušné druhy staveb a nesmějí se vzájemně rušit nad přípustnou
míru.

DÍL PRVNÍ
Stavby pro bydlení

§ 40

(1) Stavby pro bydlení jsou bytové domy, u nichž převažuje
funkce bydlení, a rodinné domy.

(2) Stavby pro bydlení se umísťují v obytných zónách a
venkovských sídelních útvarů a výjimečně ve volné krajině. V
jiných zónách mohou umístit jen v případech, že funkční potřeby
těchto zón nevyhnutelně vyžadují stavby pro bydlení.

(3) Umístění staveb pro bydlení musí odpovídat urbanistickému
a architektonickému pojetí okolí nebo pojetí, které odpovídá
předpokládanému rozvoji obytné zóny. Obdobná hlediska se uplatňují
i ve vztahu k místním komunikacím a k rozvodným sítím.

§ 41

(1) Vzájemné odstupy jednotlivých staveb pro bydlení musí
splňovat požadavky hygienické, požární ochrany a civilní obrany.
Jsou-li v některé z protilehlých částí stěn sousedících staveb pro
bydlení okna obytných místností, nesmí být odstup staveb menší než
výška vyšší stěny, s výjimkou vzájemných odstupů staveb rodinných
domků podle § 44. Tyto odstupy mezi stavbami pro bydlení neplatí
pro jednotlivé stavby umístěné ve stavebních mezerách řadové
zástavby. Obdobně se určují odstupy mezi stavbami pro bydlení a
jinými stavbami.

(2) Vzdálenost mezi přilehlým okrajem vozovky silnice nebo
místní komunikace v sídelním útvaru a průčelím nebo štítem staveb
pro bydlení má být alespoň 6 m.

§ 42

(1) Obytné místnosti a kuchyně ve stavbách pro bydlení musí
dispozičním řešením a technickým vybavením splňovat požadavky na
zdravé bydlení a bezpečné užívání. Ostatní prostory musí splňovat
požadavky na bezpečné užívání.

(2) Podíl podlahových ploch obytných místností z celkové
plochy bytu musí být přiměřený požadavkům na užívání bytů.

(3) Byt je soubor místností a prostorů pod společným
uzavřením, který svým stavebně technickým a funkčním uspořádáním a
vybavením splňuje požadavky na trvalé bydlení. Byt musí mít obytný
prostor, vlastní uzavíratelný vstup, předsíň, prostor pro vaření,
pro uskladnění potravin, pro tělesnou hygienu a pro umístění
záchodové mísy. Rozsah a druh vybavení jednotlivých prostorů musí
odpovídat velikosti bytu.

(4) Obytná místnost je místnost, jež je vzhledem ke svému
stavebně technickému uspořádání a vybavení určena k trvalému
bydlení a která splňuje následující podmínky:
a) nejmenší podlahovou plochou 8 m2; pokud tvoří byt jediná
obytná místnost, musí mít podlahovou plochu nejméně 12 m2;
b) nejmenší světlou výšku 2,5 m, v podkroví 2,3 m; u místnosti se
skosenými stropy musí být minimální výška splněna nejméně nad
polovinou plochy místnosti;
c) dostatečné přímé denní osvětlení;
d) přímé nebo dostatečně účinné nepřímé větrání;
e) přímé nebo dostatečně účinné nepřímé vytápění;
f) dostatečnou tepelnou a zvukovou izolaci obklopujících
konstrukcí.


ODDÍL PRVNÍ
Bytové domy

§ 43

(1) Pro každý bytový dům se zřídí zejména prádelna, sušárna a
prostor pro ukládání kočárků. Podle potřeby se zřídí též zařízení
pro vytápění a jiná vybavení bytového domu. Pro skupinu bytových
domů charakteru jednoduchých staveb se tato domovní vybavení
zpravidla sloučí v jednom z bytových domů nebo v samostatné stavbě
umístěné v přiměřené vzdálenosti, pokud se dokončí před kolaudací
prvého bytového domu této skupiny.

(2) Každý bytový dům musí mít zařízení pro odstraňování
odpadků. Pokud zařízení pro nádoby na odpadky není umístěno v
domě, musí být v přiměřené vzdálenosti od bytového domu a
pohledově kryté z pozemních komunikací. Toto zařízení musí být v
přiměřené vzdálenosti od veřejných pozemních komunikací. Podle
potřeby musí být na ně napojeno komunikační přípojkou.

(3) V blízkosti bytových domů se musí zřídit veřejná hřiště
pro děti předškolního věku.

ODDÍL DRUHÝ
Rodinné domy

§ 44

(1) Rodinný dům je stavba, která svým stavebním uspořádáním
odpovídá požadavkům na rodinné bydlení, a v níž je více než
polovina podlahové plochy všech místností určena k bydlení.
Rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty a nejvýše dvě
nadzemní podlaží a podkroví.

(2) Vytváří-li rodinné domy mezi sebou volný prostor,
vzdálenost mezi nimi má být 10 m, nesmí však být menší než 7 m.

(3) Vzdálenost rodinných domů vytvářejících mezi sebou volný
prostor nesmí být od společných hranic pozemků menší než 3 m.
Pokud by rozměry stavebního pozemku znemožňovaly účelné dispoziční
řešení stavby rodinného domu, může stavební úřad snížit jeho
vzdálenost od společné hranice pozemků výjimečně až na 2 m.

(4) Ve zvlášť stísněných podmínkách, kde nelze dodržet
vzdálenosti podle odstavce 1, může stavební úřad snížit vzdálenost
mezi rodinnými domy až na 4 m, pokud v žádné z protilehlých částí
stěn nejsou okna obytných místností. V těchto případech se nemusí
uplatnit ustanovení odstavce 2 o vzdálenostech rodinných domů od
společných hranic pozemků.

(5) Vzdálenosti se měří na nejkratší spojnici mezi vnějšími
povrchy obvodových stěn, popřípadě od vnějších hran vstupů,
balkónů, lodžií, teras, od hranic pozemků apod.

§ 45

(1) Na stavebních pozemcích rodinných domů se mohou umisťovat
také stavby, které plní doplňkovou funkci rodinných domů
a jednoduché stavby sloužící pro podnikatelskou činnost, není-li
možno tuto funkci zabezpečit přímo v rodinném domě. Uvedené stavby
musí splňovat podmínky této vyhlášky a požadavky zvláštních
předpisů, zejména hygienických, požárních a bezpečnostních.

(2) Stavby podle odstavce 1 se umisťují tak, aby vzhledově
nenarušovaly rodinný dům a nezhoršovaly životní prostředí.

(3) Stavby pro chov drobného zvířectva se mohou umisťovat na
pozemcích rodinných domů, jen pokud provoz takových staveb je
hygienicky nezávadný.

(4) Pro stavby umisťované na stavebních pozemcích rodinných
domů podle odstavce 1 neplatí ustanovení § 44.

§ 46

(1) Stavební pozemky rodinných domů se mají oplotit.

(2) Rodinné domy mají mít prostor pro ukládání paliva,
potravin, praní a sušení prádla, popřípadě garáž. Musí mít
vyhovující zařízení pro ukládání odpadků.

(3) Na nezastavěných plochách pozemků rodinných domů se zřídí
především zeleň.

DÍL DRUHÝ
Stavby chat pro individuální rekreaci

§ 47

(1) Stavbami pro individuální rekreaci jsou rekreační chaty v
krajině, rekreační chaty v zastavěném území venkovského sídelního
útvaru a zahrádkářské chaty.

(2) Rekreační chaty v zastavěném území sídelního útvaru se
mohou budovat jako novostavby (dále jen "rekreační domek") nebo
jako stavební úpravy existujících staveb, které nejsou využívány k
trvalému bydlení (dále jen "rekreační chalupy").

§ 48

(1) Rekreační chaty v krajině se mohou umístit pouze v
rekreační oblasti, a to vždy v seskupení do chatové osady.

(2) Chatové osady nesmějí narušovat ráz krajiny. Umísťují se v
souladu s požadavky na ochranu zemědělského půdního fondu nebo
lesního půdního fondu a ochrany přírody na pozemcích hygienicky
nezávadných a hospodářsky obtížně využitelných. Pozemky nesmějí
být na příliš strmých svazích, na okraji strží a opuštěných lomů,
v místech ohrožených sesuvy půdy nebo v zátopovém území.

§ 49

Rekreační domky jednotlivé nebo v seskupení se umísťují v
obytné zóně venkovských sídelních útvarů, které vyhovují přírodním
podmínkám pro rekreaci a nejsou vybrány pro bytovou výstavbu.

§ 50

Na rekreační chalupy se mohou upravit, popřípadě využít stavby
bytové nebo hospodářské venkovského rázu, které jsou součástí
venkovského osídlení a byla u nich povolena změna účelu užívání.

§ 51

Zahrádkářské chaty se umisťují především v zahrádkových
osadách. Zahrádkové osady se umisťují na území sídelního útvaru
v obytné nebo rekreační zóně, popřípadě v jejich ochranných
pásmech nebo ve volné krajině.

§ 52

Chatové osady nebo zahrádkové osady se mohou dočasně umístit i
na pozemcích, které jsou výhledově určeny k jinému využití.

§ 53

(1) Stavby rekreačních chat v krajině a stavby rekreačních
domků musí být vzdáleny od společné hranice pozemků nejméně 5 m a
od sousední stavby nejméně 10 m.

(2) Výjimečně, zejména ve stavebních mezerách, může stavební
úřad snížit vzdálenost těchto staveb od společné hranice pozemků
až na 3 m.

(3) Na nezastavěných plochách pozemků staveb rekreačních chat
se musí zřídit zeleň, jejíž druh má vhodně doplňovat ráz krajiny.

(4) Pozemky pro chatové osady, zahrádkové osady a pro
seskupení rekreačních domků musí mít možnost napojení komunikační
přípojkou nebo účelovou komunikací na veřejnou pozemní komunikaci.

(5) Pro chatové a zahrádkové osady se podle místních podmínek
mohou zřídit společné odstavné plochy pro motorová vozidla.

(6) Stavby rekreačních chat musí mít zabezpečen zdroj pitné
vody. Mohou se napojit na veřejný vodovod, popřípadě i na jiné
veřejné rozvodné sítě, pokud kapacitně vyhovují.

(7) Na stavebních pozemcích rekreačních chat v krajině se
mohou umisťovat jen takové drobné stavby, které podstatně
neovlivní životní prostředí a plní doplňkovou funkci rekreačních
chat v krajině nebo vhodně doplňují jejich rekreační účel, a to
jen pokud zajištění takové funkce ve stavbě hlavní není vhodné.
Garáže pro osobní motorová vozidla se smějí zřizovat pouze jako
vestavěné do rekreačních chat.

(8) Chatové osady se mohou oplotit. Oddělení jednotlivých
stavebních pozemků se zpravidla provede živým plotem.

§ 54

(1) Trvalé rekreační chaty v krajině nesmějí mít zastavenou
plochu včetně verand, vstupů a podsklepených teras větší než
80 m2. Smějí se podsklepit a mít jedno nadzemní podlaží a
podkroví. Obestavěný prostor nadzemního podlaží a podkroví nesmí
překročit 360 m3.

(2) Hygienická zařízení se musí vestavět anebo umístit v
samostatné stavbě společné pro chatovou osadu nebo její část.
Odpadní žumpy rekreačních chat v krajině společného hygienického
zařízení musí být nepropustné a bez přepadu.

(3) Použité konstrukce a materiály musí svým druhem odpovídat
účelu užívání. Trvalé rekreační chaty v krajině musí mít základy
nebo jinou základovou konstrukci.

§ 55

(1) Dočasné rekreační chaty v krajině nesmějí mít zastavěnou
plochu včetně verand, vstupů a teras větší než 36 m2 a nesmějí se
podsklepit; smějí mít jedno nadzemní podlaží a podkroví.
Obestavěný prostor nadzemního podlaží a podkroví nesmí překročit
165 m3.

(2) Hygienická zařízení mají být zpravidla společná pro
seskupení chat, jinak musí být do jednotlivých chat vestavěná.
Musí mít nepropustnou žumpu bez přepadu.

(3) Dočasné rekreační chaty v krajině s výjimkou základů
nesmějí být zděné a pro jejich stavbu se musí použít
rozebíratelných konstrukcí.

§ 56

(1) Rekreační domky nesmějí mít zastavěnou plochu včetně
verand, vstupů a podsklepených teras větší než 80 m2. Smějí se
podsklepit a mít nejvýše dvě nadzemní podlaží, popřípadě jedno
nadzemní podlaží a podkroví.

(2) Hygienická zařízení musí být vestavěna. Je-li v místě
stavby kapacitně vyhovující veřejná kanalizace, musí se na ani
rekreační domky napojit. Jinak se musí zřídit nepropustná žumpa
bez přepadu.

(3) Na stavebních pozemcích rekreačních domků se mohou
umisťovat jen takové stavby, které podstatně neovlivní životní
prostředí a plní doplňkovou funkci rekreačních domků nebo vhodně
doplňují jejich rekreační účel, a to jen pokud z důvodů stavebně
technických není možno takovou funkci zajistit přímo v rekreačních
domcích.

(4) Pozemky rekreačních domků se mohou oplotit.

§ 57

(1) Pro úpravy staveb na rekreační chalupy a pro umisťování
staveb, které plní doplňkovou funkci k rekreačním chalupám platí
ustanovení § 56 odst. 2 až 4.

(2) Při úpravách se má zachovat původní ráz stavby.

§ 58

(1) Zahrádkářské chaty nesmějí mít zastavěnou plochu včetně
verand, vstupů a podsklepených teras větší než 25 m2. Smějí se
podsklepit, smějí mít jedno nadzemní podlaží a podkroví;
obestavěný prostor části stavby nad upraveným terénem nesmí
překročit 110 m3.

(2) Hygienická, rekreační a jiná provozní zařízení se budují
zpravidla jako společná. Jinak se musí hygienická zařízení
vestavět do jednotlivých chat. Musí mít nepropustnou žumpu bez
přepadu.

(3) Pokud se zřizují dočasné zahrádkové osady na dobu kratší
než pět let, může se v nich v odpovídající míře vybudovat jen
společné zařízení pro úschovu nářadí, hygienu, popřípadě pro úkryt
před nepohodou.

(4) Na pozemcích zahrádkových osad se nesmějí zřizovat jiné
drobné stavby a garáže.

(5) Zahrádkové osady se mohou oplotit průhledným, popřípadě
živým plotem. Oplocení jednotlivých zahrádek se může provést jen
živým plotem.

DÍL TŘETÍ
Stavby občanského vybavení

§ 59

(1) Stavby občanského vybavení a jejich jednotlivé prostory se
musí dispozičně řešit tak, aby se plně zajišťovala jejich funkce,
hygiena, požární bezpečnost, bezpečnost práce a technických
zařízení a pohoda návštěvníků.

(2) Všechny prostory staveb občanského vybavení musí mít
vytápění a větrání odpovídající charakteru těchto prostorů.

(3) Pro stavby občanského vybavení, v nichž se předpokládá
shromažďování diváků nebo návštěvníků, se stanoví jejich
nepřekročitelný limit. Tento limit se vyznačí před hlavním vstupem
do každého shromažďovacího prostoru.

ODDÍL PRVNÍ
Stavby pro školství a kulturu

§ 60

(1) Stavby pro školství a kulturu se umisťují v obytných
zónách městských sídelních útvarů.

(2) Mimo obytnou zónu lze umisťovat stavby pro školství jen v
případě, kdy si to způsob výuky nezbytně vyžaduje.

§ 61

(1) Stavby pro školství se umisťují ve zdravotně nezávadné
poloze s příznivými klimatickými podmínkami. Mají být celodenně
osluněny, chráněny proti vnějšímu hluku a začleněny do zeleně.

(2) Stavby pro školství se nesmějí umisťovat při rychlostních
silnicích nebo hlavních místních komunikacích.

(3) Při umisťování školských staveb nadmístního významu, jako
jsou odborná učiliště a učňovská střediska, střední školy
všeobecně vzdělávací a odborné, vysoké školy a jiná speciální
školská zařízení, se musí vedle obecných územně technických
požadavků zvlášť přihlížet ke společenskému významu stavby při
stanovení velikosti pozemku, situování stavby, nezastavěné plochy
apod.

§ 62

(1) Dispoziční řešení staveb pro školství musí zabezpečit
požadavky na oslunění a osvětlení denním světlem v požadované
době. Zastavěná plocha nemá přesahovat čtvrtinu stavebního
pozemku. Na nezastavěných plochách se zřídí školní hřiště a zeleň.

(2) Vzdálenost průčelí staveb pro školství, v nichž jsou
umístěny učebny a odborná pracoviště, musí být od okraje vozovky
silnice nebo místní komunikace nejméně 10 m.

(3) Stavby pro školství musí mít samostatné vstupy do
hospodářských zařízení a příjezdy k nim.

(4) Pozemky zejména mateřských škol a škol všeobecně
vzdělávacích se oplotí nebo ohradí.

(5) Při stavbách pro školství se zřídí jako součást stavby
odstavná plocha pro motorová vozidla v kapacitě odpovídající druhu
školy.

§ 63

(1) Stavby pro školství se musí uspořádat do provozních celků
podle pedagogicko-provozních zásad a hygienických požadavků.
Prostory učeben a odborných pracovišť musí odpovídat pedagogickým
požadavkům a zabezpečovat vhodné mikroklimatické poměry.

(2) Stavby pro školství se vybaví vlastními tělocvičnami a
zařízeními pro podávání jídel a podle potřeby pro jejich úpravu.

§ 64

(1) Umístění staveb pro kulturu musí odpovídat především
společenskému významu těchto staveb,

(2) Velikost pozemků staveb pro kulturu musí umožnit zřízení
rozptylových ploch při odchodu obecenstva.

(3) Při stavbách pro velký počet obecenstva se zřídí jako
součást stavby odstavné plochy pro motorová vozidla.

§ 65

(1) Osvětlení musí zajišťovat dobrou viditelnost v hledištích,
v nástupních a ostatních účelových prostorách.

(2) Umístění pokladen, šaten, kuřáren, hygienických zařízení a
podobných prostorů nesmí narušovat vnitřní provoz a musí být v
souladu s požadavky na únikové cesty.

§ 66

Pomníky, památníky a stavby podobného druhu se umisťují tak,
aby se zvýraznil jejich společenský význam, vhodně doplňovaly
architekturu okolí a působily esteticky.

ODDÍL DRUHÝ
Stavby pro zdravotnictví a sociální péči

§ 67

(1) Stavby pro zdravotnictví a sociální péči se umisťují v
obytných zónách městských a venkovských sídelních útvarů.

(2) Mimo obytnou zónu se umístí stavby pro zdravotní péči jen
v případech, kdy si to způsob zdravotní péče nezbytně vyžaduje.

§ 68

(1) Nemocnice, ústavy sociální péče a lázeňské domy se
umisťují ve zdravotně nezávadné poloze s příznivými klimatickými
podmínkami. Mají být celodenně osluněny, chráněny proti vnějšímu
hluku a začleněny do zeleně.

(2) Zdravotnická střediska, polikliniky, ústavy sociální péče,
jesle a dětské domovy se umisťují v klidových polohách obytných
zón v dostatečném odstupu od rychlostních silnic nebo hlavních
místních komunikací.

(3) Zdravotnická střediska uvnitř průmyslových závodů se musí
umístit v nejpříznivější poloze. Hygienické požadavky ve
zdravotnickém středisku se musí zabezpečit jeho stavebně
technickým řešením.

(4) Jesle a dětské domovy a ústavy sociální péče pro mládež se
musí umístit v dostatečné vzdálenosti od hranic stavebního
pozemku. K hranici mohou přiléhat jen prostory staveb, v nichž
jsou umístěna správní a hospodářská zařízení. Od hranic
nezastavěné části pozemku určeného pro pobyt dětí musí mít stěny
sousedních staveb odstup nejméně 10 m.

(5) Napojení staveb pro zdravotnictví na síť místních
komunikací a rozvodné sítě musí odpovídat funkci těchto staveb.
Pro jízdu sanitních vozů se musí zajistit vyhovující napojení na
síť místních komunikací.

(6) Pro návštěvníky a pracovníky se zřídí jako součást stavby
odstavné plochy pro motorová vozidla.

§ 69

(1) Uspořádání staveb pro zdravotnictví a sociální péči musí
zabezpečit dispoziční oddělení účelových provozů zdravotní a
sociální péče, provozů hospodářské části a prostorů pro návštěvy.

(2) Stavební pozemky nemocnic, popřípadě jiných staveb pro
zdravotnictví a sociální péči se musí oplotit. Na nezastavěných
plochách se zřídí sadová úprava.

(3) Pro nemocnice a polikliniky se zřídí v požadovaných
vzdálenostech od provozních prostorů zařízení pro uskladňování,
zneškodňování a odstraňování odpadků ze zdravotnických zákroků.
Prostory infekčních oddělení musí být bezpečně odděleny od
ostatních nemocničních prostorů i od sousedních staveb.

(4) Stavby pro sociální péči určené pro invalidní nebo staré
osoby se musí ve funkčních prostorách řešit a vybavit v souladu s
potřebami těchto osob.

(5) Odpadní vody ze zdravotnických zařízení se smějí vypouštět
přímo do veřejné kanalizace jen v případě, že odpovídají podmínkám
podle kanalizačního řádu. Jinak musí být předčištěny v
samostatných zařízeních.

(6) Stavby pro zdravotnictví, jejichž léčebný provoz vyžaduje
stálý příkon elektrické energie musí mít vlastní náhradní zdroj
umístěný tak, aby nadměrně nerušil zdravotnický provoz.

(7) Na pozemcích jeslí se nesmějí zřizovat bazény a
brouzdaliště.

(8) Stavební pozemky jeslí a dětských domovů se musí oplotit.


ODDÍL TŘETÍ
Stavby pro služby, obchod a veřejné stravování

§ 70

(1) stavby pro služby, obchod a veřejné stravování se umísťují
především v obytných zónách městských a venkovských sídelních
útvarů.

(2) V jiných zónách se tyto stavby umisťují, pokud se jimi
funkce zón vhodně doplňují. Podobně se mohou umístit i ve volné
krajině.

(3) Provozovny služeb, zejména mají charakter výrobního
provozu, a skladové prostory obchodů se mohou umístit v obytných
zónách, pokud svými vlivy a účinky nenarušují životní prostředí a
splňují požadavky požární bezpečnosti, hygieny, bezpečnosti práce
a technických zařízení.

(4) Zařízení pro služby, obchod a veřejné stravování se
zpravidla umisťují v samostatných stavbách. Mohou se také sdružit
ve víceúčelových stavbách nebo začlenit do staveb bytových domů.

(5) Stavby pro služby, obchod a veřejné stravování se mají
umisťovat v obytných zónách při hlavních místních komunikacích.
V jiných zónách se umisťují na místech koncentrované potřeby.

(6) Stavby místních telefonních ústředen se mají umístit v
těžištích místních telefonních sítí.

§ 71

(1) Stavby pro služby, obchod a veřejné stravování musí mít
před vstupem odpovídající rozptylové plochy.

(2) Stavby pro služby, obchod a veřejné stravování s
intenzívním přísunem zboží nebo výrobků musí mít samostatný vstup
a zařízení pro zásobování. Tyto vstupy mají být z vedlejších
místních komunikací.

(3) Stavby obchodních domů a samostatných restaurací musí mít
vlastní odstavné plochy pro motorová vozidla, odpovídající
kapacitě těchto zařízení.

§ 72

(1) Uspořádání staveb pro služby, obchod a veřejné stravování
musí zabezpečit dispoziční oddělení provozu od prostorů pro
návštěvníky.

(2) Stavby pro služby, obchod a veřejné stravování musí mít
vlastní hygienická zařízení a podle povahy provozu samostatná
hygienická zařízení také pro návštěvníky.


ODDÍL ČTVRTÝ
Stavby pro dočasné ubytování

§ 73

(1) Stavby pro dočasné ubytování se umisťují v sídelních
útvarech nebo ve volné krajině.

(2) Stavby pro dočasné ubytování s hlavní funkcí ubytovací se
umisťují především v obytné zóně sídelních útvarů.

(3) V průmyslové zóně sídelních útvarů se mohou umístit stavby
pro dočasné ubytování jen v případech, že funkční potřeby zóny
nebo její výstavby takové stavby vyžaduje.

(4) Stavby pro dočasné ubytování s hlavní funkcí rekreační se
umisťují především ve volné krajině.

(5) Rozsah a úroveň vybavení staveb pro dočasné ubytování musí
odpovídat druhu ubytování a potřebě služeb v daném zařízení.

§ 74

(1) Stavby pro dočasné ubytování s úplným vybavením a s
nejvyšším stupněm služeb (hotely apod.) se umisťují v místech
urbanisticky výrazných.

(2) Stavby mají mít před vstupem odpovídající rozptylovou
plochu a musí mít na vlastním pozemku řešené odstavné plochy pro
motorová vozidla, popřípadě garáže. Musí mít samostatný vstup pro
pracovníky a pro zásobování.

(3) Provozní prostory a prostory pro návštěvníky musí být od
sebe dispozičně odděleny a vybaveny samostatným hygienickým
zařízením.

§ 75

(1) Stavby pro dočasné ubytování s úplným nebo základním
vybavením a se základními službami (hotely, penzióny, ubytovny,
zotavovny ROH a podnikové, motely apod.( se umisťují v sídelních
útvarech nebo ve volné krajině.

(2) Stavby mají mít před vstupem odpovídající rozptylové
plochy a musí mít samostatný vstup pro zásobování. Musí mít
na vlastním pozemku odstavnou plochu pro motorová vozidla.

(3) Provozní prostory a prostory pro návštěvníky musí být od
sebe dispozičně odděleny a vybaveny samostatným hygienickým
zařízením.

§ 76

(1) Stavby pro dočasné ubytování s částečným vybavením,
popřípadě bez vybavení, s částečnými službami, popřípadě bez
služeb (chatové tábory, vyhrazené prostory pro stanování,
autokempinky apod.) se umisťují v rekreačních oblastech ve volné
krajině. Výjimečně se mohou umístit v sídelních útvarech, avšak
jen pro dočasné využití pozemků vhodných pro tyto stavby.

(2) Musí mít hygienická zařízení v rozsahu odpovídajícím
kapacitám těchto staveb. Pokud nejsou hygienická zařízení
(umývárny, sprchy, záchody) vestavěna, musí se soustředit v
samostatném zařízení.

(3) Stavby se musí napojit na veřejný vodovod nebo jiný
dostatečný zdroj pitné vody.

(4) Pokud tyto stavby nejsou napojeny na veřejnou kanalizaci,
odpadní vody z hygienických zařízení musí být svedeny do
nepropustné odpadní žumpy bez přepadu.

(5) Chatové tábory a prostory pro stanování, u nichž se
předpokládá odstavování vozidel, musí se napojit na veřejnou
pozemní komunikaci komunikační přípojkou. Mají mít vyhrazené
plochy pro motorová vozidla.

(6) Na pozemcích pro tyto stavby se vymezí plochy pro
rekreační tělesnou výchovu, táborové ohně apod., oddělené od
prostorů pro chaty nebo stanování.


ODDÍL PÁTÝ
Stavby pro tělesnou výchovu

§ 77

(1) Stavby pro tělesnou výchovu se umisťují v sídelních
útvarech nebo ve volné krajině.

(2) V sídelních útvarech se umisťují především v obytné nebo
rekreační zóně. Ve volné krajině se umisťují jen v případech, když
charakter tělesné výchovy vyžaduje zvláštní klimatické podmínky
nebo druh stavby vyžaduje specifické přírodní podmínky.

§ 78

(1) Otevřené stavby pro tělesnou výchovu se umisťují v obytné
zóně v místech, kde nadměrný hluk nejméně obtěžuje okolí. Musí se
u nich zřídit ochranná pásma zeleně, popřípadě jiná opatření,
zabezpečující účinné tlumení hluku.

(2) Uspořádání východů a rozptylových ploch před stavbami pro
tělesnou výchovu musí umožnit plynulý a bezpečný odchod a rozptyl
návštěvníků do okolí stavby.

(3) V přiměřené vzdálenosti od těchto staveb se zřídí jako
jejich součást odstavné plochy pro motorová vozidla.

§ 79

(1) Plochy a prostory pro vlastní tělesnou výchovu musí
stavebně odpovídat pravidlům pro jednotlivé druhy sportů.

(2) Uspořádání prostorů pro návštěvníky musí umožňovat
bezpečný přístup na všechna místa v hledišti, zabraňovat
nežádoucímu shlukování a pohybu osob a zabezpečovat plynulý a
bezpečný přístup k východům.

(3) Prostory pro sportovce, prostory pro návštěvníky a
prostory pro provozní a technická vybavení staveb se musí
dispozičně oddělit a vybavit samostatným hygienickým zařízením.


ODDÍL ŠESTÝ
Stavby pro motorismus

§ 80

(1) Stavby pro motorismus se umisťují v obytných nebo ve
výrobních zónách sídelních útvarů, popřípadě ve volné krajině.

(2) Odstavné plochy a garáže pro osobní vozidla se musí
zřizovat jako součást obytné zóny v kapacitě odpovídající
předpokládanému stupni motorizace.

§ 81

(1) V obytné zóně sídelních útvarů se mohou umístit všechny
druhy garáží pro osobní motorová vozidla. Mohou se umístit i v
ochranných pásmech obytných zón.

(2) Garáže pro nákladní automobily a jiná účelová vozidla
(autobusy apod.) s výjimkou sanitních vozů Sboru národní
bezpečnosti, Sborů nápravné výchovy a požární ochrany se umisťují
ve výrobních zónách.

(3) Mimo území sídelních útvarů se mohou umisťovat jen