Bezbariérová vyhláška č. 53/1985 Sb. stanovila v paragrafu 4 odst.2, že na změny staveb se aplikuje "přiměřeně", zatímco vyhláška 174/1994 Sb. a jí nahrazující vyhláška 369/2001 Sb. stanovují, že na změny staveb bude aplikována "pokud to ze závažných důvodů není vyloučeno".

Pokud hovoříme o "přiměřeném" použití, musí konání směřovat k dosažení cíle (legitimní potřeby), což je v tomto případě bezbariérový přístup. Pokud však bezbariérovost není řešena, nejedná se o "přiměřené" použití, ale o porušení této obecně závazné právní normy. Představitel Ok.Ú. Přerov při přezkumu u jedné prodejny potravin dne 25.6.1995 uvádí: "Projektová dokumentace těchto stavebních úprav neobsahovala řešení bezbariérového přístupu, jelikož stavební úřad aplikoval na tento případ přiměřeně §4 odst.2 vyhl. č.53/1985 Sb." Je zřejmé, že vyhláška nebyla dodržena. a že úředníci státní správy v rámci "volného uvážení" dospěli k názoru, že "přiměřené" použití je totéž jako "neřešení". Jejich úvaha se netýká toho, které prvky z vyhlášky č. 53/1985 Sb. bude pro zajištění bezbariérového přístupu možno použít a které nikoli, ale toho, zda se bezbariérovostí vůbec budou či nebudou zabývat. A protože druhá možnost je pro ně jednodušší, nebyl často na oprávněné požadavky postižených občanů brán zřetel.

Názorným příkladem aplikace vyhl. č. 174/1994 Sb., která ukládá zajistit bezbariérový přístup ve stávající výstavbě, "pokud to ze závažných důvodů není vyloučeno", je jedna přerovská lékárna. V 1986 byl u lékárny adaptován vstup. Tehdy se stavební úřad bezbariérovostí nezabýval. Přezkumný orgán adaptaci v r. 1986 popřel a podnět odložil. V r. 1996 požádala lékarna o stavební povolení ke kompletní rekonstrukci. V té době již platil zákon č. 43/1994 Sb. a vyhl. č. 174/1994 Sb. Obě zákonné normy byly porušeny a lékarna byla kolaudována s cca 20 cm schodkem přesto, že rozsah tehdy prováděných stavebních úprav nepochybně dovoloval technicky problém vyřešit a v ramci celkového objemu financí by to rozpočet nijak dramaticky nenavýšilo. I kdyby z nějakého důvodu (ačkoliv je obtížné si nějaký představit) dospěl SÚ k závěru, že stavebně nelze bezbariérovost řešit, před domem je značný prostor na rampu, která by převýšení bez velkých nákladů odstranila. Stavební úřad však bezbariérovost skutečně neřešil, přesto že tomu nebránily žádné "závažné důvody", s odvoláním na posudek konzultantky Sdružení pro životní prostředí zdr. postižených, která ve svém vyjádření z 8.12.1996 uvádí, že vzhledem k tomu, že jsou ve středu města minimálně 4 lékarny upravené a přístupné, by úprava dalších objektů byla zbytečná". Stanovisko konzultantky bylo postaveno nad zákon. Navíc je její argumentace nepřijatelná z toho důvodu, že pokud bude lékarna z jakýchkoli důvodů po čase zrušena a v objektu bude povolen provoz nějaké služby, která bude v Přerově jediná svého druhu, bude tento objekt nepřístupný a titíž státní úředníci budou argumentovat tím, že nemohou zasahovat do vlastnických práv, že nový majitel nabyl nemovitost v dobré víře a také značnými finančními prostředky, které by k odstranění bariéry bylo nutné vynaložit.

Ani v nejmenším nezpochybňujeme potřebu zajišťovat bezbariérovost jednotlivých objektů v rámci "volné úvahy", neboť všechny podmínky, které vyhláška stanoví pro novostvby, skutečně nelze ve staré zástavbě aplikovat, nicméně z judikatury Evropského soudu vyplývá, že "zákon, který upravuje pravomoc volného hodnocení veřejné moci musí stanovit její rozsah a modality s dostatečnou přesností, aby skýtal nezbytnou ochranu" (rozsudek ve věci Erikson z roku 1989, A - 156, §59). Také v rozsudku ve věci Kruslin z r. 1990 , A 176 A,§§27,29,30 se uvádí : "Zákon umožňující volnou úvahu není sám o sobě neslučitelný s těmito požadavky (být přístupný, přesný, umožňující předvídat) pokud rozsah volné úvahy a způsob její realizace jsou stanoveny dostatečně jasně, se zřetelem na legitimní účel, poskytnout jednotlivci přiměřenou ochranu před svévolným zasahováním". Jak je patrno z výše uvedeného, ani vyhl. 53/1985 Sb., ani vyhl. č. 174/1994 Sb., ani současně platná vyhl. č. 369/2001 Sb. svými vágními formulacemi nic takového nezaručují a umožňují svévolný výklad ze strany státních úředníků.